Prostorové vidění

  • Pohyblivé obrázky

Štěrbinou v kotouči se díváme na zrcadlo. Po roztočení kotouče vidíme obrázky v pohybu. Efekt je založený na setrvačnosti oka. Na sítnici máme první obrázek, pak přijde krátké zatmění a následuje druhý poněkud pozměněný obrázek. Jde-li to správně rychle za sebou (kotouč se nesnažíme roztočit maximálně rychle), zdá se pohyb plynulý.

  • Prostorový odhad jedním okem – dotyk prstu

Student si zakryje jedno oko a snaží se ukazováčkem zasáhnout sousedův vztyčený palec. Když se pokus zopakuje s oběma otevřenýma očima, jde to snadno. Prostorové vidění vzniká tak, že do mozku se dostávají dva různé obrazy ze dvou očí vzdálených průměrně 6,5 cm. Mozek pak vyhodnotí vzdálenost. Při větší vzdálenosti jsou oba obrazy téměř shodné a prostorový odhad se ztrácí.

  • Meoskop

Při pohledu do meoskopu vidíme prostorový obraz. Je to tím, že se každé oko dívá na trochu odlišnou fotografii. Byly pořízeny fotoaparátem se dvěma objektivy vzdálenými tak, jako lidské oči. Takhle se točí i 3D filmy se dvěma blízkými kamerami.

  • Červenomodré brýle a anaglyfy na Šerpovi

Máme červenomodré brýle pro celou třídu, anaglyfy promítáme dataprojektorem. Fotografie je složena vlastně ze dvou posunutých fotografií - jedné červené a jedné modré. Lze to udělat fotoaparátem se dvěma objektivy nebo jednodušeji obarvením téže fotografie modře a červeně a jejich vzájemným posunutím např. ve Fotoshopu.

  • Prostorové obrazy „za papírem“ (Desky na krabici s brýlemi na anaglyfy)
optika/geometricka/prostorove_videni.txt · Poslední úprava: 2012/11/27 22:34 autor: Vladimír Vícha
CC Attribution-Share Alike 4.0 International
www.chimeric.de Valid CSS Driven by DokuWiki do yourself a favour and use a real browser - get firefox!! Recent changes RSS feed Valid XHTML 1.0